Reportáže a eventy

Nový Tibet 2011

V roce 2011 jsem díky organizaci MOST ProTibet získala svou první zásadní fotografickou zkušenost. Dokumentovala jsem tehdy jejich působení v indickém Himálaji – konkrétně v Ladakhu, kde organizace pomáhá tibetským komunitám v exilu. Možnost zachytit životy tibetských uprchlíků všech generací, včetně nomádů a dětí, navždy ovlivnila můj pohled na svět.

OKÁČ

Od roku 2024 pracujeme se Zázraky nad mraky na kampani, která boří stereotypy, překonává předsudky a ukazuje, že lidé se zdravotním postižením mají právo na plnohodnotný život. Protože život v ústavu je hendikep. Cílem transformace pobytových sociálních služeb pro lidi se zdravotním postižením je přeměnit ústavní péči na individuální podporu v přirozeném prostředí tak, aby lidé se zdravotním postižením mohli žít plnohodnotný život srovnatelný s jejich vrstevníky. Je to pro mě jedno z nejhodnotnějších focení.

Grafenegg s MFO

Roční spolupráce s MFO obsahovala mnoho koncertů. Nezapomenutelným byl, ale Grafenegg. 1400 diváků si vzalo pláštěnky a dvě hodiny nehnutě poslouchali Moravskou filharmonii Olomouc. Pro mě osobně nezapomenutelné a inspirativní. Láska k hudbě obrazem.

Galerie Pekelné sáně

Vernisáž 4. výstavního bloku v Galerii Pekelné sáně v Kroměříži.

Amsterdam

Fotografie není jen moje práce, ale i přirozená součást toho, jak vnímám svět. A tak fotím i na cestách se stejným zápalem jako při komerčních zakázkách. Amsterdam nezklamal — ohromil mě a zůstal v mém srdci.

17. listopadu 2009 + 2019

Každých deset let si fotím oslavy 17. listopadu v Praze. Do šuplíku. Pro sebe. Baví mě sledovat tuhle událost a proměnlivou atmosféru. Chtěla bych to zvládnout dokud udržím foťák.

17. 11. 2009

17. 11. 2019

AFO

AFO je moje láska od roku 2011. Již několik let mám tu čest fotit pro AFO, mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů. Je to bublina, kde je týden dobře. Kde cítíte lásku a vědu na každém kroku.

Bar Zahrada

Už pět let pracuji pro Bar Zahrada. Byla jsem tam v roce 2021, kdy kolem byla jen prázdná louka, a vracím se tam dál — v zimě, v dešti, v letním horku, ve chvílích, kdy je plno, i v těch úplně tichých. Je to místo, které se před očima neustále proměňuje. Světlo, lidé, roční období i atmosféra se mění večer od večera, a přesto v něm zůstává něco stejného. Zahrada výrazně proměnila olomoucké dění a stala se přirozeným bodem setkávání. Pro mě je ale hlavně prostorem, ke kterému se vracím s foťákem — sledovat, jak roste, mění se a pokaždé nabízí jiný obraz.